Jeden z nejpopulárnějších internetových strašáků v podobě srážky Země s hypotetickou planetou Nibiru byl výmysl

 

 

Jak to tedy je?

Co to vlastně k nám mělo letět? Autoři webových stránek ani v tom neměli příliš jasno. Podle jedněch šlo o 10 nebo 12 planetu, podle jiných šlo o malou hvězdu. Podle třetích – je to cizí kosmická loď.

Hmotnost kosmického tělesa je ovšem několikanásobně větší než Země. Podle jiných - je podstatně menší než Země.

Nicméně, o Nibiru se sestavily pečlivé záznamy. Její barva je ohnivě rudá. Skrývala se daleko za Plutem. S lékárenskou přesností se určují další parametry: oběžná dráha je velmi protáhlá, sklon dráhy vůči ekliptice je prý 30 stupňů, doba oběhu kolem Slunce - 3600 let, maximální přiblížení k oběžné dráze Země je jednou za 21 600 let.

Každá její návštěva způsobuje na Zemi gravitační poruchy, zemětřesení a povodně. Její poslední návštěva byla příčinou zmizení Atlantidy. První informace o jeho existenci jsme dostali až z textů oficiálně první civilizace na Zemi - sumerské.

Takže závěr mayské chronologie se překvapivě shoduje s předpověďmi starověkých Sumerů. Kruh se uzavřel. Skutečně je tomu tak?

Nesmysl k popukání!

Budete-li se pídit po bližších informacích mezi astronomy, dozvíte se pouze jednu odpověď – jsou to fantazie! Takový objekt neexistuje. Astronomové sledují všechny komety a asteroidy, které mohou proletět kolem Země v příštích deseti letech. Nic takového vůbec Zemi neohrožuje. Obzvláště zábavné je tvrzení, že Nibiru je již vidět na obzoru jako zářící objekt o jasnosti asi 2,0 magnitudy. Je to směšný podvod.

Kdo je jeho autorem?

Autor tohoto výmyslu je znám - Zacharia Sitchin. Byl to známý pseudohistorik, spisovatel, zastánce a propagátor teorie paleokontaktů a mimozemského původu člověka. Narodil se v roce 1922 v Baku (Ázerbájdžán) a vyrůstal v Palestině.

Byl absolventem londýnské univerzity se specializací na historii ekonomie. Pracoval řadu let jako novinář v Izraeli, žil a psal knihy v New Yorku. Jeho verze o Nibiru je založena na starých sumerských legendách a nastínil ji ve své knize "Dvanáctá planeta". Zemřel v roce 2010. (1)

Jak se stalo, že na internetu jsou tyto otázky tak populární, kdo vydává přání za skutečnost?

Na to může odpovědět ten, kdo je dostatečně obeznámen s jeho prací - vedoucí katedry filozofie univerzity v Sacramento (Kalifornie), autor knihy "Encyklopedie klamů" Robert Todd Carroll. (2)

„Sitchina proslavilo jeho tvrzení, že on je jediná osoba, která umí správně přečíst sumerské hliněné tabulky,“ říká Dr. Carroll. „Je přesvědčen, že všichni ostatní vědci nebyli schopni pochopit význam starých nápisů, vyprávějící o existenci planety Nibiru.

Ve své knize "Dvanáctá planeta", napsal zajímavý příběh, utkaný z různých prvků, zkreslených citací a nesprávných interpretací textů. Sitchin se prohlásil za překladatele Bible a specialistu na starověké jazyky. Ale jeho skutečné umění spočívá v tom, že uměl sladit svůj výklad biblických textů s výkladem sumerských bájí.

Ničeho v podstatě nedosáhl, kromě výsměchu od archeologů a vědců, skutečných znalců starověkých jazyků. Ale soudě podle skutečnosti, že jeho fantazie jsou velmi populární na internetu, ukazuje to, že z toho má prospěch někdo jiný. Myšlenky z jeho knih inspirovaly už řadu tvůrců k natočení asi tuctu filmů.“

Konec světa?

Takže co zůstalo? V podstatě nic. Svévolné interpretace textů nemají se skutečnými výklady nic společného. Padly však na úrodnou půdu těch, kteří nevidí východisko ze současných procesů a hledají ho pouze ze zásahu zvenčí. Nejsou také schopni najít sebemenší sílu ani snahu se v těchto procesech vyznat a tak převezmou jakoukoli, i tu nejdivočejší fantazii, za skutečnost. Ztráta jistot v tomto světě vede k tomu, že se nějaká jistota vytvořit musí, za každou cenu. Jistota, že všechno má svůj konec – tedy musí být konec i toho, co nyní prožíváme. Konec však všechno vyřeší – vše negativní zanikne a zůstane jen to pozitivní. Bez toho, aniž by se o to musel kdokoli přičinit.

Je možné vzít lidem naději na konec světa?

V 15. století postihl ruské obyvatele velký strach z blížícího se konce světa, které bylo očekáváno 7000 let od stvoření světa. Podle řecké chronologie uplynulo sedm tisíc let právě v roce 1492. Proto byly také liturgické velikonoční obřady rozepsány pouze k roku 1492, dále už ne.

Když osudový rok proběhl hladce, Židé se začali vysmívat pravoslavným křesťanům: "Sedm tisíc let skončilo a vaše Velikonoce přešly, tak proč Kristus nepřišel, přes vaše očekávání?"

A tak se na začátku osmého tisíce let od Stvoření světa, v září 1492, se sešel v moskevské katedrále církevní sněm a rozhodl se rozepsat velikonoční svátky na osm tisíc roků.

Podobná situace byla v západní Evropě kolem roku 1000 a také před rokem 2000. Jen si všímejte, že období strachu před koncem světa se neustále zkracují.

Přes všechny rozumné argumenty, blízkost „konce“ láká. Být v naději, že se dožijeme dalšího „konce“... Už jsme zažili konec jedné epochy lidských dějin a bylo to vzrušující, když se před našima očima, a bez našeho přičinění, kácely konstrukce toho, co jsme považovali za neměnné a samozřejmé po desetiletí. Očekávaný „ráj“ však nenastal, očekávání se nenaplnila. Proč tedy nedoufat v další konec, daleko větší a převratnější?

Začne nový cyklus, nový život, nový příběh a lidé musí začít něco nového – je jedno, jestli v pondělí, nebo po Světové potopě. V to doufají ti, kteří příběhy o konci světa neustále živí – ke svému prospěchu.

Odkazy

(1) Zecharia Sitchin. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zecharia_Sitchin  
(2) R. T. Caroll. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_Todd_Carroll

Závěr seriálu


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1088