Hnutí, které se odcizilo světu tak, že z něho nakonec odešlo

 

 

V 90. letech 20. století byl západní svět znepokojen násilnými událostmi, v nichž hrála hlavní roli do té doby téměř neznámá, malá a okrajová náboženská hnutí. Spojené státy velmi dlouho vyšetřovaly násilí, při němž v roce 1993 zahynulo 74 příslušníků hnutí Davidiánů, západní Evropa se nemohla vzpamatovat ze šoku ze tří postupně provedených rituálních sebevražd Řádu Slunečního chrámu v letech 1994, 1995 a 1997 a Japonsko (a spolu s ním celý svět) nemohlo pochopit, jak relativně malá náboženská skupina Óm šinrikjó mohla vyrobit dostatečné množství bojového plynu a spáchat teroristický útok zbraní hromadného ničení v tokijském metru roku 1995. Každá z těchto událostí byla jiná, ale všechny byly do velké míry nepochopitelné, a tím znepokojivější. Do této situace přišla ze San Diega zpráva o hromadné sebevraždě 39 příslušníků společenství, které se na Internetu prezentovalo jako Nebeská brána.

Tichý, pečlivě připravený a spořádaný odchod tohoto společenství, navíc vykonaný pravděpodobně ve stejný den jako poslední sebevražedná vlna Řádu Slunečního chrámu, způsobil, že západní svět obešla hrůza. Letos tomu bylo deset let.

Asi 50 kilometrů od San Diega leží luxusní městečko, složené z rozlehlých vil, tenisových kurtů, golfových hřišť a množství zeleně. Mezi jeho asi pěti tisíci obyvateli byla i náboženská skupina, která vlastně neměla jméno. Její členové si říkali „třída" nebo prostě „studenti", protože se učili žít tak, aby mohli opustit Lidskou úroveň a spolu se svým učitelem vstoupit na Příští úroveň, zvanou T. E. L. A. H. (Evoluční úroveň nad lidskou úrovní). Tento odchod uskutečnili během tří dnů, počínaje 22. březnem 1997. Každý den zemřela na otravu barbituráty jedna skupina „studentů" a ti, kdo zatím zůstali naživu, odstranili plastové pytle z jejich hlav a přikryli je pokrývkou. Poslední dvě „studentky" byly nalezeny s pytli na hlavách. Celkem 39 těl bylo oblečeno v černých uniformách s barevnými výložkami, na nohou sportovní obuv značky Nike, přes horní část a hlavu přehozeny fialové pokrývky. Vedle těl byly připraveny cestovní tašky s oblečením a dalšími potřebami, v kapsách uniforem byly pětidolarové bankovky a mince. Mezi zemřelými převažovali čtyřicátníci, nejstarší ženě bylo 72 let. I to naznačuje, že historie skupiny začala poměrně dávno a že Rancho Santa Fe se stalo poslední zastávkou na hodně dlouhé cestě.

Setkání Dvou a společná mise

Američané Marshal Applewhite (1932-1997), zvaný Herff, a Bonnie Lu Trousdale Nettlesová (1928-1985) se setkali v Houstonu roku 1972, v období osobních zranění i citlivosti k duchovním zážitkům. Zdravotní sestře Nettlesové se v tu dobu rozpadlo manželství a učitel hudby Applewhite byl propuštěn z práce v univerzitním prostředí po homosexuálním skandálu.

Nettlesová byla členkou lóže esoterické Thesofické společnosti. Toto náboženství ji vybavilo přesvědčením, že může získávat poselství od duchovních mistrů. Od duchovně vyspělých mimozemských bytostí tak obdržela zprávu, že má očekávat vstup dosud neznámého významného člověka do svého života.

Applewhite v té době zápasil s rozporem mezi svou sexuální orientací a zásadami své přísné křesťanské výchovy (jeho otec byl presbyteriánským duchovním a nedlouho předtím - roku 1971 - zemřel). Applewhite projevoval zájem o alternativní náboženství v duchu tehdy začínajícího hnutí Nového věku (New Age). Duchovní vize v této době ho přesvědčila o jeho mimořádném poslání. Po svém setkání získali Applewhite a Nettlesová jistotu, že si byli vzájemně předurčeni (domnívali se, že z minulých životů), a vytvořili nerozlučnou dvojici.

Po šesti měsících společného cestování, vykonávání nekvalifikované práce, a při meditacích a modlitbách vykrystalizovaly roku 1973 základy nauky, která určila jejich vznikající nové náboženské hnutí na celou dobu jeho existence. Na základě společné silné náboženské vize se Applewhite a Nettlesová začali považovat za dvojici mimozemských proroků, kteří přišli na planetu Zemi zachránit alespoň část lidstva před světovou katastrofou. Očekávali, že budou v nepřátelském prostředí Země zabiti, ale prožijí tzv. demonstraci (vzkříšení) a budou na kosmické lodi vzati zpět na Příští úroveň spolu s těmi, kdo se k nim během jejich mise připojí. V duchu této vize vykládali i Bibli, takže Příští úroveň pokládali zároveň za Království nebeské.

Etapy

Historie náboženského společenství, které bylo nakonec známo jako Nebeská brána, je natolik složitá, že je dobré ji rozdělit do několika etap:

1. Probuzení (1972-1975): Applewhite a Nettlesová se setkávají a utvářejí si specifický náboženský názor.
2. Kukla (1975-1976): Bo a Peep získávají až 200 následovníků a připravují je k „lidské individuální proměně".
3. Třída (1976-1985): Ti a Do školí uzavřenou „třídu" jako kosmickou posádku
4. Krize a nejistota (1985-1987): Do zjevně neví, co má po smrti Ti dělat.
5. Misie (1988-1994): Nové úsilí získat další stoupence
6. Hledání nových možností (1994-1997): Po neúspěchu misie skupina zkouší vystěhování či internetovou misii.
7. Odchod (1997): Blízkost Hale-Boppovy komety se zdá jako příležitost konečně odejít.

Podle: (1)

Těžké začátky

Pro úděl Země (kterou považovali za živou bytost) používali Applewhite a Nettlesová metaforu zahrady, v níž byla vysazena vědomá semena. Shromáždit úrodu měl podle nich již Ježíš, ale plody tehdy ještě nebyly zralé. Nyní je zahrada (Země) natolik zarostlá plevelem, že už nemůže být napravena. Musí být tedy zaorána, a tak připravena pro novou sadbu. Před „zaoráním" (apokalyptickými událostmi konce světa) budou „zralé plody" přeneseny na Příští úroveň. Pro „semena" je podmínkou tohoto vzestupu zbavit se každé vazby na Lidskou úroveň, tedy vzdát se všech vztahů (přátel, rodiny, sexu) i zaměstnání či majetku. Pro tuto osobnostní proměnu používali metaforu vývoje housenky v motýla a tato proměna se stala základem jimi hlásané zvěsti.

Působení Dvou (jak se Applewhite a Nettlesová také nazývali) však nebylo zpočátku úspěšné, pravděpodobně kvůli značnému nároku na opuštění všech vazeb s tímto světem a snad i kvůli silnému důrazu na blízký a tragický konec světa.

Svůj neúspěch vnímali jako důsledek vlivu Satana, jejž chápali jako příslušníka Příští úrovně, který působí prostřednictvím duchů s lidskými touhami. Satanův odpor vrcholil roku 1974, kdy byl Applewhite odsouzen na šest měsíců do vězení kvůli neoprávněnému používání najatého auta. Ve vězení napsal leták, který spolu s Nettlesovou rozeslali učitelům hnutí New Age po Spojených státech. Ani tento pokus ale nebyl úspěšný.

Pak se ale Dva začátkem roku 1975 ocitli v Los Angeles právě v době, kdy se rozpadala jedna z tamních skupin náboženských hledačů, kteří se v duchu idejí Nového věku připravovali na přechod do vyšší, duchovní dimenze. Z této skupiny se ke Dvěma přidalo 24 lidí. Vzniklo tak nové náboženské hnutí, které odborná literatura označovala jako Bo a Peep podle jmen, která Applewhite a Nettlesová začali používat. Hnutí bylo známo také podle své základní nauky jako Lidská individuální proměna nebo pod zkratkou HIM. Pod tímto názvem také pořádalo přednášky a rozhovory se zájemci.

Zpočátku měli Bo a Peep se svými přednáškami úspěch, a to navzdory faktu, že nedělali žádný nábor - předpokládali totiž, že zájemci musí být sami připraveni, aby byli schopni všechno opustit. Díky sérii přednášek získali až 200 lidí, většinou mladých příslušníků kontrakultury, méně bylo duchovních hledačů ve středním věku. Život hnutí byl soustředěn na překonávání vazeb k Lidské úrovni: příslušnici byli stále na cestách, žili z toho, co získali při setkávání s lidmi, přerušili veškeré vnější kontakty a byli odrazováni od všech aktivit Lidské úrovně - četby, hudby, drog, sexu či hovorů o minulosti. V září 1975 se po přednášce v oregonském Waldportu k hnutí přidalo více než 30 lidí, což vzbudilo pozornost médií, v nichž v následujících měsících vystupovali jejich znepokojení příbuzní a odpadlíci s negativními zkušenostmi.

Bo a Peep se skrývali v obavě, aby nebyli zabiti dříve, než bude „úroda zralá". V úkrytu pořídili videonahrávku s poselstvím, které mělo být zveřejněno po odletu na Příští úroveň. Naléhavost času pobídla jejich stoupence k horlivému oznamování zvěsti o brzkém vzestupu a následných apokalyptických událostech, ale bez svých vůdců neměli se zvěstováním úspěch. Někteří z nich navíc začali získávat zprávy z Příští úrovně sami, bez zprostředkování Bo a Peep. Odlet ovšem nenastal a zima na přelomu let 1975 a 1976 mnohé následovníky odradila od dalšího života na cestě. Hnutí opustila více než polovina těch, kteří byli v posledních osmi měsících získáni.

Zájem duchovních hledačů i médií o toto hnutí roku 1976 rychle poklesl a Bo a Peep vyšli z úkrytu a znovu se spojili s asi stovkou svých zbylých následovníků. Předchozí období zhodnotili v duchu své role dvou biblických proroků jako „zabití" sdělovacími prostředky. Rozhodující čas tím uplynul a přístup na Příští úroveň se uzavřel. „Žeň skončila," řekla Peep v dubnu 1976 v reakci na narušení veřejného vystoupení výtržníky. Hnutí se vzdalo misie a plně se soustředilo na vlastní výcvik.

Začalo se považovat za přípravnou „třídu" nebo za kosmickou „posádku", cvičenou pro odlet v tréninkových táborech nejprve ve Wyomingu a později - když dva členové zdědili značný majetek a když už byl denní život všech členů „posádky" plně podřízen rutině - i ve společně sdílených drahých domech. Nepřestávali se ovšem stěhovat, aby si nevytvořili k žádnému místu vztah. V tu dobu už bylo obvyklé, aby jednotliví členové byli zaměstnáni.

Menší přestupky

Společenství kolem Do formulovalo roku 1988 návod k chování svých příslušníků. V kategorii menších přestupků nacházíme např. toto:

- Podniknout jakoukoli akci bez svého kontrolního partnera.
- Důvěřovat ve svůj vlastní úsudek - nebo užívat svou vlastní mysl.
- Obhajovat se před spolužáky a učiteli.
- Kritizovat spolužáky a učitele, hledat na nich chyby.
- Nechávat si věci pro sebe a mít soukromé myšlenky.
- Prosazovat sebe, chtít dělat věci podle svého.
- Dělat nevhodné návrhy, připomínat minulost nebo předbíhat učitele.
- Přehánět vehiklové symptomy.
- Vybírat si jen určité úkoly.
- Mít rád, anebo nemít rád.
- Dovolit nedostatečnou kontrolu nad svými city.
- Vyžadovat pozornost nebo uznání
- chtít být viděn jako dobrý. (2) 

Jako trénink kosmonautů

Změnu režimu skupiny oproti období před rokem 1976 naznačovala i nová jména Aplewhitea a Nettlesové - Do a Ti, - utvořená ze solmizačních slabik. Příslušníci „třídy" získali nová jména s koncovkou -ody. Jako první ve dvojici vůdců byla jmenována Ti, což naznačovalo, že komunikace s Příští úrovní byla především na ní. Ti a Do byli v roli učitelů, kteří připravují „třídu" a kteří mají být co nejvíce napodobováni. Věrohodné instrukce „studentům" přicházely pouze prostřednictvím Ti a Do z Příští úrovně.

Naproti tomu samostatné myšlení bylo považováno za znečištěné vlivy, pocházejícími z Lidské úrovně. Pochybující členové nebo ti, kdo se hůře podrobovali výcviku, byli odesláni se sumou peněz, která jim dovolovala uchytit se ve vnější společnosti. Do roku 1978 tak počet členů poklesl opět o asi polovinu - na 48. Příčinou pochybností a odchodů byla spíše nejistota odcházejících, zda budou schopni absolvovat „výcvik", než pochybnosti o Ti a Do a jejich nauce. Proto se několik z těch, kteří odešli, po čase zase ke skupině připojilo.

Odpoutání od Lidské úrovně dosahovala „třída" tím, že veškeré činnosti soukromého i společného života byly důkladně popsány, dodržovány v přesných procedurách a plněny v podrobném časovém rozvrhu. Veškeré myšlenky příslušníků „třídy" tak byly na tyto činnosti plně soustředěny. Rutina je připoutávala k přítomnosti, potlačovala emoce a vylučovala myšlenky na minulost či budoucnost. Do a Ti byli vynalézaví v uvádění nových procedur a dalších nástrojů „výcviku". Účinná byla například společná sezení, věnovaná vzájemnému kritickému poukazování na chování nebo vlastnosti, jimiž se v jednotlivcích projevují lidské zvyklosti. Jako zkouška bylo nakonec všemi členy "posádky" přijato marné čekání na odlet v Texasu na základě zprávy, kterou dostala Ti z Příští úrovně.

Některé procedury či omezení se postupem doby uvolnily, anebo byly dokonce opuštěny. „Studenti" tak mohli od roku 1982 telefonovat svým rodinám a od roku 1985 mohli u nich vykonat i krátké návštěvy. V 90. letech se členové „třídy" dočkali ještě větší volnosti v souvislosti s úsilím se veřejně prezentovat. Navštěvovali „ufologické" konference, navázali styk s prostředím hnutí Nového věku, a dokonce věnovali čas i zábavě - nejčastěji sledování filmů s tématem mimozemských civilizací.

Uvolnění vztahu „studentů" k fyzickým rodičům ovšem provázela změna přesvědčení o jejich roli: „studenti" už nebyli považováni za „semena", rostoucí v pozemské „zahradě'' a „dozrávající" pro přechod na Příští úroveň, ale naopak za obyvatele Příští úrovně, kteří byli vysláni na Zem na tréninkovou misi, aby po ní mohli dosáhnout plnohodnotného postavení na Příští úrovni. Rodiče na Zemi se v tomto pohledu tak stali pouhými nástroji na výrobu lidských těl pro návštěvníky z Příští úrovně. Hodnotu lidského těla (a tím i hodnotu rodičovské úlohy) dobře ukazují výrazy „kontejner" či „vozidlo" („vehikl"), které skupina pro označení lidského těla používala. Víru „studentů", kteří přijali tento myšlenkový rámec, pak mohla návštěva rodičů jen těžko ohrozit. Rodiče a další příbuzní se spokojili se zjištěním, že jejich blízcí jsou naživu a zdají se být spokojeni, a postupně se vzdali pátrání po místě jejich pobytu a snah o intervence do jejich života. Z jejich strany tak už skupina kolem Ti a Do necítila žádné ohrožení.

Trénink

Zpočátku byli „studenti" trénováni podobně jako kosmonauti ve výcvikovém táboře, ale brzy se začali přesouvat do drahých domů na předměstí - takto bydleli v několika městech. Každá „kosmická loď" (tedy obyvatelstvo jednoho domu) měla „palubní" denní program, rozvržený do nejmenších detailů, včetně používání toalety, mazání chleba máslem či spánku ve čtyřech dvouhodinových úsecích. Členové „posádky" neměli vlastní majetek a nosili uniformy. Přesný denní rozvrh nedovoloval myšlenky na minulost nebo obavy z budoucnosti. Jednotliví studenti měli připravený denní program např. takto:

- probuzení z dvouhodinového spánku v 5:36
- koupelna mezi 5:57 a 6:12,
- vzít si první ze 32 dávek vitamínů v 6:21
- od 6:30 do 8:30 příprava „paliva" (tj. vaření) apod.

Pokud „studenti" pracovali mimo „kosmickou loď", drželi se od svých spolupracovníků stranou, nosili oblečení, které nebylo ani pánské ani dámské, hovořili o sobě jako o příslušnících „kláštera", pozorovali lidi a svá pozorování zapisovali.

Návrat Ti na Příští úroveň

Po devíti letech „výcviku" (roku 1985) Ti neočekávaně zemřela na rakovinu. Skupina prožila velké zklamání, ačkoli přijala vysvětlení, že „vozidlo" Ti už nadále nemohlo vydržet její obrovskou energii. Do byl otřesen a bezradný, jak skupinu dále řídit.

Dostával sice vzkazy od Ti z Příští úrovně, ale považoval je za nejasné. Toužil po zjišťování ze strany skupiny a ta mu skutečně projevovala bezvýhradnou loajalitu.

Smrtí Ti byla ohrožena Isyfer i základní nauka, která počítala s tím, že do Příští úrovně vstoupí fyzické tělo. To bylo po smrti Ti již zcela degradováno na pouhé „vozidlo" či „kontejner", který nemusí být k návratu do Příští úrovně nezbytný, protože ho ani Ti nepotřebovala. Změna nastala i v pojetí zla: dosavadní představu duchů, jimiž se projevuje Satan, nahradil Do v publikaci 88 Update myšlenkou luciferiánů, nepřátelských mimozemšťanů, působících ve fyzickém těle.

S touto publikací, rozeslanou roku 1988 knihkupectvím, zájemcům o UFO a centrům hnutí Nového věku, začalo nové úsilí skupiny kolem Do prezentovat se americké veřejnosti. V letech 1991 a 1992 vydala sérii propagačních videokazet. Ohlas byl ovšem minimální a „třída" nesla velmi těžce zvláště výsměch ze strany „ufologické" komunity.

Roku 1993 pak v propagaci následoval téměř zoufalý čin: „třída" umístila inzeráty ve velmi silném apokalyptickém duchu do více než 20 časopisů hnutí Nového věku a jiných alternativních časopisů ve Spojených státech, Kanadě a Austrálii. Nejdražší byl jistě inzerát v časopise USA Today z 21. 5. 1993, který začínal varováním: „Současná 'civilizace' Země bude brzy recyklována - 'zaorána'. Její obyvatelé se odmítají vyvíjet. ´Plevel' přemohl zahradu a zničil její užitečnost tak, že se to už nemůže napravit."

Navzdory tomuto propagačnímu úsilí se počet členů „třídy" na konci roku snížil až na 26. Příčinou odpadnutí byla často ztráta víry, že se prorocké předpovědi naplní a kosmické lodi skutečně „třídu" vyzvednou. Misijní úsilí ale pokračovalo: následující rok 1994 strávila skupina kolem Do podobně jako v polovině 70. let: na cestách po Spojených státech přednáškovou činností, při níž byla opět zdůrazňována nutnost okamžitého rozhodnutí opustit všechny vazby na Lidské úrovni. Počet členů „třídy" se sice zdvojnásobil (připojilo se i několik bývalých členů), ale asi polovina získaných lidí hnutí brzy zase opustila.

Kromě misijního neúspěchu a odchodů, které Do považoval za znamení neodkladného konce, část „třídy" sužovala neschopnost vyrovnat se s vlastní sexualitou, a překonat tak obzvláště pevnou vazbu na Lidskou úroveň (bytosti na Příští úrovni jsou bezpohlavní).

"Neutralizace vozidel" (tj. kastrace) byla ve třídě sice poprvé diskutována už roku 1987, ale prováděna byla až od roku 1993. Nakonec se tomuto zákroku podrobilo osm mužů (včetně Do) a několik dalších redukovalo svou sexuální apetenci chemickou cestou.

V období vlastních neúspěchů skupina kolem Do také uvažovala o exilu. Roku 1994 Do a několik „studentů" cestovali do zemí po celém světě, ale toto úsilí uzavřeli poznáním, že jiné země jsou podobně nehostinné jako Spojené státy. Vše nasvědčovalo tomu, že na světě už pro ně není vhodné místo a že „žeň" definitivně skončila. Naplno se rozběhly úvahy o přechodu na Příští úroveň, aniž by přiletěla vesmírná loď (tedy o stejném způsobu přechodu, jaký nastal u Ti). Tento způsob přechodu otevřel myšlenku na možnost sebevraždy (o svém odchodu ale skupina odmítala hovořit jako o sebevraždě). Tuto myšlenku podporoval i zhoršený zdravotní stav Do - jeho „třída" se velmi obávala, že by mohla na Zemi zůstat bez něho, a byla stále více nakloněna myšlence společného odchodu. Zlomového roku 1994 skupina prodělala další marné očekávání kosmické lodi - tentokrát na molu v kalifornském městě Santa Monica.

Roku 1995 se skupina přestěhovala do odlehlé části Nového Mexika. Z použitých pneumatik naplněných hlínou tam budovala dvě stavby, připomínající kosmické lodi. Tento projekt byl ale kvůli nepohodlí a zdravotním rizikům opuštěn a skupina se přesunula zpět do Kalifornie do luxusní čtvrtí Rancho Santa Fe. Její aktivity se v následujících měsících zaměřily na Internet: jednak podnikala v oboru počítačů a internetového designérství (pod názvem Higher Source), jednak prostřednictvím Internetu šířila svá poselství. V nich Do a jeho „studenti" otevřeně sdělovali své rozhodnutí opustit Zemi a své přesvědčení, že ostatní lidé mají poslední možnost pro to, aby se přizpůsobili normám Příští úrovně a mohli být evakuováni před definitivní „recyklací" Země. Ve své internetové prezentaci vystupovali od roku 1996 jako Nebeská brána (Heaven's Gate). Tato dosud dostupná prezentace zahrnuje dokumenty, které ukazují, jak Do i jeho „třída" chápali smysl a historii svého působení, dále výzvy, prohlášení, vzkazy a další texty, které skupina považovala za relevantní. Ohlasy na jejich poselství byly nepřátelské a výsměšné a skupina usoudila, že to „byl pro nás signál, abychom začali s přípravami na návrat 'domů'". Touhu odejít „domů" a vztah k Ti a Do ukázal jeden ze „studentů", Qstody, těmito slovy:

  • „Jak mohu vyjádřit své svědectví, když pouhá lidská slova nikdy nemohou postačit k vyjádření mé nekonečné vděčnosti Příští úrovni a jejím reprezentantům Ti a Do za to, že mne zachránili z hrůzného snu bezvýchodné existence. Zdálo se, jako bych se topil v oceánu slepých, ztracených, nevědomých chodících mrtvol. (...) Děkuji vám, Ti a Do, za vše. Za to, že jste mi pomohli vzpomenout si, kdo jsem, a zvláště za váš příklad jako bytostí ze skutečného nebeského království. Co dál?"

Na rozloučenou

Mezi prohlášeními „studentů" před odchodem najdeme také toto pozoruhodné vyznání vztahu k Ti a Do a zdůvodnění odchodu do Příští úrovně:

  • „Vím, kým moji Starší Členové, Ti a Do, jsou. Věřím v ně, držím se jich, důvěřuji jim a naprosto se na ně spoléhám. Vím, že v tuto chvíli jde můj Starší Člen Do k jeho Staršímu Členu Ti. Jakmile odejde, na celé Zemi pro mě nezůstane nic. Není důvod zůstat ani o chvíli déle. Navíc vím, že moje naroubování k nim by bylo ohroženo, kdybych se zdržoval tady po jejich odchodu. Vím, že moji spolužáci/sourozenci cítí to, co já, a rozhodnou se jít, až Do půjde. Chci zůstat se svou rodinou Příští úrovně. Vybrat si odchod z tohoto vypůjčeného lidského vozidla nebo těla a jít domů na Příští úroveň, to je pro mě příležitost, jak vyjádřit svou věrnost, oddanost, lásku, důvěru a víru v Ti a Do a v Příští úroveň. Je to moje šance dokázat před Příští úrovní, že na tomto světě není nic, co bych chtěl, a že jasně vím, že jsem duse a že ji obývá Mysl Příští úrovně a že nejsem toto biologické svrchní roucho, v němž se momentálně nacházím. Je to moje šance jít k Bohu a prokázat, že miluji Jeho Slovo. Jak bych mohl upřímně říct, že Ho miluji víc než co jiného, kdybych lpěl na tomto světě za každou cenu a odešel jenom tehdy, když bych musel, protože toto vozidlo přestalo fungovat?" (3) 

Odchod

Přípravy na odchod začaly na konci roku 1996: „třída" prodávala svůj společný majetek a na své uniformy si pořídila nárameníky s nápisem „Away Team". Tyto přípravy však neznamenaly výhradně sebevraždu: možnost, že „tým" bude vyzvednut kosmickou lodí, byla stále vnímána jako reálná. Události pravděpodobně urychlil přílet Hale-Boppovy komety, která se měla ocitnout v nejbližší vzdálenosti od Země těsně před Velikonocemi, 22. března 1997. Spolu s křesťanskou symbolikou Velikonoc zvyšovala význam komety pro Do a jeho „třídu" i ta skutečnost, že své rozhodující zjevení roku 1973 Applewhite a Nettlesová dávali do souvislosti s přiblížením Kohoutkovy komety, a že tedy dvě jasné komety budou ohraničovat dobu, v níž na Zemi zaznívalo jejich poselství. Jako definitivní potvrzení pak posloužily mediální spekulace o tom, že v blízkosti Hale-Boppovy kornety se pohybuje neznámé těleso a že tímto tělesem by mohla být kosmická loď. Do i jeho „třída" si byli jisti, že se Ti pro ně vrací. Roli mohlo hrát i přesvědčení, že Do trpí rakovinou. Vytvořila se atmosféra naléhavosti ve smyslu „teď, anebo nikdy".

V posledních hodinách „studenti" navštívili zábavní parky, kina a kasina a tyto zážitky je utvrdily v rozhodnuti odejít: „Všechno na tomto světě nám bylo nabídnuto," napsal jeden z nich, „a já mohu upřímně říci - Děkuji, ne, děkuji."

Internetové stránky Nebeské brány byly aktualizovány blikajícím nápisem „nejvyšší pohotovost" a prohlášeními „studentů" Chkodyho, Glnodyho a Srrodyho, v nichž si stěžovali na lidskou lhostejnost, zkaženost, násilí, obchod s drogami a pronásledování. Jeden ze „studentů", Glnody, se v tiskovém prohlášení vrací k cestám po světě, uskutečněným roku 1994:

  • „Vážně jsme uvažovali o tom, že bychom opustili tuto zemi, ale zdálo se, že na zeměkouli neexistuje místo, které by nás nechalo tak, jak bychom chtěli. Neexistuje pro nás jiné místo, kam bychom mohli jít, než vzhůru." Na videokazetě na rozloučenou Do řekl: „Vracíme se do Života a ve vší upřímnosti nenávidíme tento svět."

Po sebevraždě 39 lidí následovaly ještě dvě další. 6. května v televizním pořadu stanice NBC vystoupili dva stoupenci Nebeské brány, přezdívaní Justin a Rkkody. Justinova manželka zemřela spolu se skupinou a Justin sám byl stoupencem Applewhitea a Nettlesové více než 20 let. Rkkody uvedl, že byl dočasně od Nebeské brány odloučen, aby mohl posloužit jako zdroj přesných informací o ní a o její teologii. Po vystoupení se oba pokusili o sebevraždu v hotelovém pokoji v kalifornském městě Encinitas stejným způsobem, ve stejném oblečení a s tímtéž vybavením jako jejich skupina o šest týdnů dříve. Rkkodyho pokus byl ale neúspěšný. Po propuštění z nemocnice nadále distribuoval publikace a nahrávky přednášek Do, účastnil se konferencí, neúspěšně se pokoušel konat misii ve prospěch Nebeské brány a hovořil s novináři. Sebevraždu spáchal v únoru 1998 patrně poté, co nabyl přesvědčení, že jeho úkol je splněn.

Skončila tak historie náboženského hnutí, které bylo totálně neúspěšné ve svých předpovědích, v úsilí zbavit se lidskosti, v touze získat pozornost a oslovit veřejnost. Odcizení se světu, který skupině dával jen pocity neúspěchu a selhání, odcizení se sobě samým a svému prožívání, ztráta jakýchkoli mezilidských vztahů (kromě dětského vztahu k Do) a nakonec i stáři a zdravotní problémy - to vše vedlo k řešení, které se zdálo jako jediné východisko: k sebevraždě.

Odkazy 

(1)  BALCH, R. W., TAYLOR, D., Making Senxe ... str.: 215.

(2) Dokument Major and Lesser Offenses. Behavioral Outlines zjara 1988 je dostupný na URL http://www.heavensgale.com/book/2-6.htm , download 8. 9. 2007. Překlad úryvku do češtiny: NOVOTNÝ, T.: Nebeská brána... str. 10.

(3) GLNODY, Why We Must Leave at this Time, dokument z 19. 3. 1997 je dostupný na adrese http://www.htiavensgate.com/misc/exiigln.htm

Zdroje:

Dokumenty dostupné na http://www.heavensgate.com

Literatura

  • BALCH, Robert W. - TAYLOR, David: Making Sense of the Heavetťs Gate Suicide. in: BROMLEY, David G. - MELTON, J. Gordon (eds.): Cults, Religion, and Violence. Cambridge University Press 2002; str. 209-228.
  • BALCH, Robert W. – TAYLOR, David: Seekers and Saucers. The Role of the Cultic Milieu in Joining a UFO Cult. In: RICHARDSON, James T. (cd.): Conversivn Caivers. In and Ont of the New Religions. Sage Publications 1978, str. 43-64.
  • DAWSON, Lorne: Cornprehending Cullts. The Sociology of New Religions Movetnents. Oxford University Press 1998.
  • FISCHINGER, Lars A. - HORN, Roland M.: UFO-Sekten. Moewig 1999, kapitola o Nebeské bráně je dostupná na URL http://fischinger.alien.de/Aitikel40.html download 8. 9. 2007.
  • HALL, John R. – SCHUYLER, Philip D. - TRINH, Sylvaine: Apocalypse Observed. Religioits ovetnents and violence in North America, Europe and Japan. Routledge 2000, str. 149-182.
  • LEWIS, James R.: Legitimating Suicide. Heavent´s Gate and New Age ideology. In: PARTRIDGE, Christopher (ed.): UFO Religions. Routledge 2003, str. 103-128.
  • NOVOTNÝ, Tomáš: Nebeská brána. Devět znaků sekty. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. 1997.
  • WESSINGER, Catherine: How the Millennium Comes Violently. From Jonestown to Heaven's Gate. Seven Bridges Press 2000; str. 229-252.

PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Th. D., (*1963) je odborným asistentem na Husitské teologické fakultě UK a šéfredaktorem časopisu Dingir.

Z časopisu Dingir č. 4/2007

Převzato se souhlasem redakce Dindiru. Děkujeme.

Dingir, Černokostelecká 36, 100 00 Praha 10, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., internet: http://www.dingir.cz 


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1084